Veřejné lázně ve starém Římě

7.červenec 2017

foto redakce Šťastní senioři.cz

Staří Římané se zpočátku spokojilikoupelí ve vodách řeky Tibery. Bohatší římští občané si později zřizovali malé koupelny doma. Jak napsal spisovatel a filozof Seneka: „Myli se denně paže a nohy, pokud si je při práci ušpinili, ale koupali se jen každého osmého dne.“

V 1. století . n. l. se začínajíŘímě stavět první veřejné lázně a po jejich vzoru pak taky veřejné láznědalších městechřímských provinciích. Římané začali velmi pečovat o tělesnou hygienu. Jižroce 33 . n. l. jensamotném městě Římě bylo 170 veřejných lázní. Ke všem lázním patřila oblékárna, bazén se studenou vodou, vlažná a teplá lázeň. V některých lázních byla taky sportovní hřiště a výčep vína pro osvěžení. Vstupné bylo nepatrné 1 až 2 assy, přibližně dnešních 18 .

Postupem doby se lázně staly taky místem zábavy a společenských setkání. Římané běžně trávililázních denně několik hodin, zejména když koupele byly sice oddělené, ale hříště a společenské místnosti užívali muži i ženy společně. Veřejné lázně, to byla demokratická místařímských městech. Do lázní chodil císař,patricijové, ekvité, plebejové i otroci. V lázních, bez šatů, nebyl patrný rozdíl mezi chudým a bohatým, mezi bezprávným otrokem a pyšným občanem města.

Jednou si římský císař Hadrianus v lázních všiml, že si vysloužilý voják tře své záda o sloup. Když se jej zeptal, proč to dělá, voják mu řekl, že nemá peníze na otroka, aby mu v lázních záda vydrhl. Císař tedy daroval vojákovi 1000 stříbrných denárů, aby si mohl otroka koupit. Druhý den císař uviděl u každého sloupu v lázních vysloužilé vojáky, jak si o sloupy třou záda. Nějakou dobu je pozoroval a pak pravil: „Je už vás tu dost abyste si záda drhli navzájem“ – a nedal nikomu nic.

V římských městech byly taky četné veřejné záchodky s tekoucí vodou, které byly zpočátku zdarma. Římský císař Vespasianus, schopný vojevůdce a energický státník, se v 1. století n. l. proslavil taky svojí lakomostí. Na veřejných záchodcích zavedl poplatek. Když mu to jeho ušlechtilý syn Titus vyčítal, nabral z pokladnice hrst zlatých mincí, přistrčil mu je k nosu a pronesl památný výrok : Pecunia non olet – peníze nesmrdí. Je tomu sice již skoro 2 tisíce let, ale přece se někteří lidé řídí těmito slovy dodnes.

 

Autor: Mgr. Jiří Glet, redakce Šťastní senioři.cz

předchozí článek Všechny články další článek

TOPlist