Římská města a římský venkov

5.říjen 2017

foto redakce Šťastní senioři.cz

Římská města

Kdokoli, kdo žilŘímské říši, mohl očekávat, že hlavní města všech provincií i další větší města mají téměř stejnou tvář. To byla daň za civilizaci. Když se stavělo nové městoprovincii, jeho obyvatelé si zde přáli postavit takové druhy budov a zařízení, které stályhlavním městě říšeŘímě. Římané byli skvělí inženýři a tak stavěli dobré komunikační cesty. Hlavní cesty vedlycentra města do jiných částí Římské říše.

Dobré zásoby vody byly základní potřebou městského obyvatelstva. Velké kamenné akvadukty přiváděly voduvodních kanálů do celého města. První akvadukt byl postaven politikem Appiem Claudiemroce 312 . n. l. a byl pojmenován po něm Aqua Appia. Některé římské akvadukty se zachovaly dodnes a jsou pěknou ukázkou starověké stavební dovednosti. Každé město mělo svého úředníka, zvaného curator aquarum, který dohlížel na zajištění dostatečných zásob vody. Voda byla přiváděna do veřejných studní a zásobníků po stranách hlavních ulic, aby zásobovala obyvatelstvo a výrobu. Velké množství vody bylo potřebné pro veřejné lázně, neboť každé římské město mělo alespoň jedny veřejné lázně.

Pokud to bylo možné, ulice ve městech měly kamenný nebo štěrkový povrch a měly chodníky. Ve městech sice nestály obchodní domy, ale v přízemí činžovních domů bylo mnoho obchodů. Nakupování bylo snadné, protože se chodilo nakupovat do oddělené městské části nebo ulice. Tak napříkladjedné ulici byli pekaři, v jiné zaseprodeji nabízeli džbány a talíře. Majitel obchodu byl zpravidla označen nápisem na venkovní zdi. Všechna města měla restaurace a vývařovny. V některých vývařovnách se zdarma rozdávalo jídlo nejchudším obyvatelům města.

centru města stálo forum. Bylo to otevřené prostranství, kde se konaly trhy a lidé se mohli starat o své obchodovánírámci města. Kolem fora stály budovy pro vládu města nebo provincie. V Římě samotném pak budovy pro vládu státu. Veřejné haly zvané bazilicaspodloubími na každé straně dlouhé budovy, byly užívány pro soudní dvůr a veřejná shromáždění. Na foru stály taky chrámy zasvěcené římským bohům a bohyním.

Římané se rádi bavili a každé slušné římské město mohlo nabídnout zdejším lidem veřejnou zábavu. Existovaly tři velmi populární způsoby jak se bavit v římském světě. Hojně navštěvovaným místem byl amfiteátr. Na tomto obrovském oválném stadionu, s kapacitou až 50 tisíc diváků, mohli obyvatelé Římské říše sledovat trénované zápasníky – gladiátory, kterak bojují o život ať již mezi sebou, nebo s divokými šelmami. Nejoblíbenějším amfiteátrem v římské společnosti bylo koloseum v Římě.

Divadla byla pro méně návštěvníků, ta největší mívala kapacitu okolo 5 tisíc diváků. Římané zde mohli celý den sledovat série řeckých a římských divadelních her a rovněž pantominu s různými druhy baletu a hudbou.

Velmi populární byly taky závody dvoukolových vozů v cirku. Největší z cirků byl Circus Maximus v Římě s kapacitou 350 tisíc diváků.

 

Římský venkov

Již jsem se zmínil o přepychových vilách římských boháčů na venkově, sloužících k jejich odpočinku a zábavě. Na venkově však byla samozřejmě celá řada venkovských usedlostí, jejichž velikost odpovídala výměře pozemků a množství chovaného dobytka. Mnoho vlastníků velkých zemědělských statků v nich nežilo po celý rok. V tomto případě zaměstnávali člověka, který chod hospodářství řídil, nazýval se villicus. Dům tohoto správce se nazýval villa rustica.  Pokud byl villicus ženatý, jeho žena pracovala jako villica – hospodyně a organizovala práci domácích otroků. Zemědělské usedlosti produkovaly různé druhy plodin, například pšenici, olivy, vinnou révu, ovoce a zeleninu a choval se zde taky dobytek. Na skladování vína a olivového oleje měli římští zemědělci velké zásobní nádoby zvané amfory, ovoce a zelenina byly ukládány do košů.

Na statcích byly ještě další zemědělské budovy, které byly nazývány villa fructutaria, což znamená místa, kde se shromažďuje úroda. Římský spisovatel Columella napsal, že tu byly „ místnosti na olej, na lisy na olej a na víno, na seno, obilnice a sklady pro víno a olej, připravené k prodeji na trhu.“

Na velkých statcích pracovali většinou otroci. Práce byla velmi těžká a pracovní doba dlouhá. Villa musela být podle možností samostatná. Konaly se zde však taky jiné práce, například udržování budov a opravy zemědělských strojů. Zemědělské statky často navštěvovali taky cestující řemeslníci, kteří nabízeli zvláštní dovednosti a zboží, například práci se železem, dlaždice a keramiku.

Autor: Mgr. Jiří Glet, redakce Šťastní senioři.cz

předchozí článek Všechny články další článek

TOPlist