Modré džíny

14.listopad 2014

foto redakce Šťastní senioři.cz

Levi Strauss, který žilletech 1829 až 1901, se narodilNěmecku. Když mu bylo 14 let, se svou rodinou se vydal za Velkou louži. Rodina se usadila v New Yorku a otevřela si obchodtextilem, který ji slušně živil.

Levi Strauss se stal zdatným obchodníkem a ve svých 24 letech se stěhuje do San Franciska, v jehož okolí právě probíhá Zlatá horečka. Zlatokopem se však nestal, neboť dobře věděl, že dobývat zlato je pořádná dřina, a opravdově zbohatnout se podařilo jen málo šťastlivcům. Do San Franciska si přivezl role plachtoviny a plachtovinu hodlal prodávat na výrobu stanů a plachet pro zlatokopecké vozy.

Záhy si všimne, že zlatokopové chodí v rozedraných kalhotách. Zdatný obchodník se spojil s jistým krejčím, který po vzoru námořnických kalhot z hnědé plachtoviny ušije první džíny, které jsou mnohem pevnější než původní látkové kalhoty zlatokopů. Džíny jdou na dračku. Mají však ještě jednu chybu. Zlatokopové nosí po kapsách vzorky hornin a kapsy se trhají. Levi Strauss si však ví rady, kapsy prostě přinýtuje cvočky a vzniknou tak opravdu kvalitní džíny, byť ještě z hnědé plachtoviny. Židovský obchodník Levi Strauss postupně zakládá několik textilních továren se stovkami zaměstnanců a už v osmdesátých letech 19. století pohádkově zbohatnul.

Čtěte taky:

- Zlatá horečka v Kalifornii

- Walt Disney a jeho myšák Mickey

Džíny mají další vývoj. Začínají se šít z pevné modré látky z jihofrancouzského města Nimes. Střih kalhot připomíná kalhoty, které nosí námořníci z italského přístavu Janov (Genova). Zkomolením jména tohoto přístavu vzniklo slovo jeans, nebo taky blue jeans. V padesátých a šedesátých letech 20. století džíny nosili slavné americké hvězdy, jako Elvis Presley, Marylin Monroe, nebo Marlon Brando. Džíny se začínají dobře prodávat taky v Evropě a kromě značky Levi Strauss se na trhu objevují i jiné kvalitní džíny, například značky Lee, nebo Wrangler.

V Československu lze šedesátá léta 20. století stručně charakterizovat jako dobu big beatu, džín a dlouhých vlasů. S trochou nadsázky lze tvrdit, že mladík nebo slečna, kteří koncem šedesátých let neměli džíny, byli společensky znemožněni. Přitom mít pravé džíny, to panečku nebyla žádná levná záležitost. Značkové džíny, které se prodávaly pouze v Tuzexu, stály 50 – 60 tuzexových bonů, tedy okolo 300 Kčs. To byla tehdy týdenní mzda. Československý textilní průmysl sice vyráběl vlastní džíny, ale to byla pouze ubohá nahrážka. Zato Vietnamci v osmdesátých letech minulého století, dokázali nějak sehnat pravou džínovinu a cvočky, a ve svých dílnách pokoutně šili celkem zdařilé napodobeniny značkových džín. Na první lásku a džíny se prostě nezapomíná.  Džíny jsou oblíbené dodnes a patří do šatníku nejenom mladé, ale i střední a starší generace.

Autor: redakce Šťastní senioři.cz

předchozí článek Všechny články další článek

TOPlist