Druhá žena Přemysla Otakara II.

19.říjen 2016

foto redakce Šťastní senioři.cz

Český král Přemysl Otakar II. se s uherskou princeznou Kunhutou oženil 25. srpna roku 1261. Tato okázalá svatba se konalaPřešpurku, dnešní Bratislavě. Přemysl se osm let vyhýbal oficiální korunovaci na českého krále, neboť by musela být korunována na českou královnu taky jeho první žena Markéta a dosáhnout potom rozluky manželství by bylo mnohem těžší.

 

ohnivou uherskou kráskou Kunhutou, to už bylo zcela jiné. Již za dva měsíce po svatbě, na Vánoce téhož roku, proběhlaPraze korunovace. Dne 25. prosince přijali novomanželérukou mohučského arcibiskupa korunovační klenoty. Na slavnou korunovaci přijelo do Prahy několik set šlechticůcelé Evropy. Na Letné byly postaveny velké dřevěné paláce, ve kterých se jedlo, pilo a hodovalo několik dnů.

Čtěte dále:

- Kněžna Doubravka

- Druhý český král Vladislav II.

- První český král Vratislav II.

 

Česká královna Kunhuta byla oslnivá kráska, která byla zvyklá žít v přepychu. Uherské království bylo bohaté a rozlehlé. Patřilo k němu nejenom území celého dnešního Maďarska, ale taky celé Slovensko a kus dnešního Rumunska a Srbska. Královský dvůr v Budíně byl proslulý svou orientální nádherou. Přemysl mohl taky dopřát své mladé ženě život v přepychu. Šedesátá léta a počátek sedmdesátých let 13. století byl šťastným obdobím nejenom pro krále, ale taky pro českou zem. Přemysl připojil ke svému království ještě Korutany, Kraňsko a Chebsko. České království se tak rozkládalo od Krkonoš až takřka k Jaderskému moři. Z těchto zemí každoročně plynuly do královské pokladnice slušné příjmy. Další velké zisky měl král z bohatých jihlavských stříbrných dolů. Byly zakládány nová královská a poddanská města, stavěly se hrady a tvrze, byly budovány nové silnice. Ceny potravin a dalšího zboží byly nízké. Dobře se tehdy žilo v českém království. Královně se narodily dvě dcery, Kunhuta a Anežka a 27. září roku 1271 přišel na svět syn Václav, dědic české koruny, budoucí král Václav II.

 

V roce 1272 se uvolnil říšský trůn. Kdo bude novým vládcem Svaté říše římské, římským králem a možná taky římským císařem? Přemysl nepochyboval, že to bude právě on. Vždyť z říšských panovníků byl přece nejmocnější a taky nejbohatší. Taky s papežem měl velmi dobré vztahy. Žádné stromy však nerostou do nebe a pýcha předchází pád. Přemysl vůbec nepočítal s tím, že papežská stolice nepotřebuje silného panovníka. Mnohá říšská knížata záviděla Přemyslu, slávu, moc i bohatství a taky si přála, aby se římským králem stal panovník málo významný. Tak byl 27. září 1273 zvolen za římského krále, do té doby zcela bezvýznamný chudý hrabě, vlastnící menší panství v dnešním Švýcarsku, Rudolf Habsburský.

Český král od sedmi kurfiřtů, kteří měli právo volit římského krále, nedostal ani jeden hlas.

 

Feudálové Svaté říše římské se domnívali, že v osobě Rudolfa Habsburského se římským králem stane snadno ovladatelná figurka. To se však hrubě mýlili. Rudolf byl obratným diplomatem a stal se velmi silným panovníkem. Měl devět dětí, šest dcer a tři syny a pro většinu svých potomků připravil dynasticky výhodné sňatky. Habsburkové se tak pokrevně sblížili s význačnými evropskými šlechtickými rody. Je to právě Rudolf Habsburský, který je historiky pokládán za zakladatele pozdější mocné Habsburské monarchie.

 

Přemysl těžko nesl tuto prohru a prohlašoval, že volba římského krále je neplatná. Nemohl pochopit, že římským králem byl zvolen chudý hrabě s ročním příjmem nejvýše 8 tisíc hřiven stříbra, tj. přibližně 2 tisíce kg stříbra. Vždyť Přemysl měl roční příjem nejméně 100 tisíc hřiven stříbra, tj. přibližně 25 tisíc kg stříbra. V tehdejší době byla cena stříbra mnohem vyšší než dnes. Pro vaši představu solidní měšťanský dům v Praze stál tehdy 36 hřiven stříbra.

 

Počátkem roku 1274 římský král prohlásil, že Přemysl nemá nárok držet Korutany, Kraňsko, Štýrsko, Rakousko a Chebsko, a že musí do roka, tj. do ledna roku 1275 složit hold novému římskému králi, jinak mu budou odebrány jako léno i české země.

 

Přemysl však Rudolfovi odmítl vzdát hold. Římský král v červnu roku 1276 prohlásil, že podřízení feudálové mohou vypovědět Přemyslu poslušnost. To už bylo na pováženou. Nejprve mu vypověděli poslušnost šlechtici v Korutanech a Štýrsku. Přemysl pochopil, že mu nezbývá než vzdát hold římskému králi, nebo s ním bojovat. Vybral si cestu boje. Dříve než se mohl vojensky střetnout s římským králem, propuklo proti němu velké šlechtické povstání v Čechách. V jeho čele stál mocný jihočeský rod Vítkovců, vedený Závišem z Falkenštejna. Přemysl nemohl bojovat na dvou frontách. Dne 26. listopadu roku 1276 přijel Přemysl do Rudolfova vojenského tábora před Vídní, poklekl před římským králem a složil přísahu věrnosti. Vyslechl pak podmínky Rudolfa Habsburského. Ztratil Kraňsko, Korutany, Štýrsko, Rakousko a Chebsko. Jako léno mu byly uděleny pouze dědičné země České koruny.

 

Přemyslovi se pak podařilo potlačit vzpouru české šlechty a znovu se připravoval na boj s římským králem. Dne 26. 8. 1278 římský král Rudolf Habsburský zvítězil nad českým králem Přemyslem Otakarem II. v památné bitvě na Moravském poli, v níž český král zahynul. Rudolf si pak ponechal Moravu ve svém držení po dobu pěti let, s tím že po tuto dobu mu budou patřit zisky z této země jako válečné reparace.

 

A co Čechy? Tam bylo ještě hůř. Česká šlechta zejména Vítkovci se obohatila na úkor královského majetku. Na scénu vstupuje královna vdova Kunhuta. Kralevic Václav měl pouhých 7 let a nemohl tedy ještě vládnout. S dobrým úmyslem požádala synovce krále Přemysla, Otu Braniborského, zdali by se stal kralevicovým poručníkem a zemi na pár let spravoval. To ještě netušila, jaký je Ota vlastně ničema a ziskuchtivý darebák. Ota tento návrh velmi rád přijal a s tímto postupem souhlasil i římský král. Nastalo jedno z nejhorších období v našich dějinách, pětiletá vláda Braniborů v Čechách. Již počátkem roku 1279 je královna Kunhuta s kralevicem Václavem uvězněna na novém hradu Bezdězi. Za pár měsíců královna z hradu uprchne a nechává tam svého sedmiletého syna Václava. Zdržuje se v Opavském knížectví na hradě Hradci nad Moravicí. Zde později naváže známost s úhlavním nepřítelem krále Přemysla Závišem z Falkenštejna, uzavře s ním sňatek a narodí se jim syn Jan. V rámci objektivity však je nutno uvést, že posílá žádosti římskému králi i dalším panovníkům, aby se poměry v zemi zlepšily. V září roku 1279 zavléká malého Václava Ota do ciziny. Braniboři v Čechách loupí a drancují města, vesnice, hrady i kláštery. Počátkem osmdesátých let přichází velký hladomor a v českých zemích hlady zemřelo tisíce lidí.

 

Teprve na jaře roku 1283 se podaří české šlechtě zpět do země dostat dvanáctiletého krále Václava II. Braniborští žoldáci opouští Čechy a taky Rudolf Habsburský se vzdává vlády nad Moravou.

 

Matka Kunhuta píše synovi dopis, ve kterém ho žádá, zdali by mohla přijet na pražský královský dvůr. Mladý král Václav se s matkou dokázal usmířit, ba vzal na milost i úhlavního nepřítele svého otce, Záviše z Falkenštejna. Toho si jako otčíma natolik oblíbil, že Záviš za Václava vlastně spravoval české země. V roce 1285 zemřela králova matka Kunhuta. Jak se z krále Václava stává rozumný mladík, začíná chápat intriky otčíma Záviše. V roce 1290 nechává Václav Záviše z Falkenštejna popravit. Ve svých devatenácti letech začíná tedy král Václav II. samostatně vládnout, jeho vláda je dobrá a přináší opět prosperitu českým zemím.

 

Autor: redakce Šťastní senioři.cz

předchozí článek Všechny články další článek

TOPlist