Doba biedermeieru v Rakousku

5.říjen 2016

foto redakce Šťastní senioři.cz

V dějepise jsme se učili zejména o slavných panovnících, o jejich hrdinských i méně hrdinských činech, museli jsme znát spoustu letopočtů bitev a jiných událostínašem národě. Národ byl všakkaždé době tvořen milióny lidíjiž bohatých nebo chudých a ti zachovávali své zvyky a tradice a měli svůj vlastní životní styl. V několika dílech se budu tedy zabývat obyčejným lidem, o kterém se v učebnicích dějepisu mnoho nedozvíme. Jako první jsem si vybral dobu biedermeieru, tedy dobu od roku 1815 do roku 1848. Biedermeier je vlastně název měšťanského stylu a módy ve střední Evropě po skončení napoleonských válekpo revoluční rok 1848. V českých zemích je to zároveň doba vrcholu českého národního obrození, doba, ve které vytvářeli svá slavná díla Karel Hynek Mácha, Josef Kajetán Tyl, Havlíček Borovský, nebo třeba Božena Němcová.

Jak vlastně biedermeier vznikl? Po napoleonských válkáchRakousku výrazně vzrostla životní úroveň střední třídy, do které patřili například měšťané, úředníci, obchodníci a nově taky bohatí továrníci, neboť průmyslová revoluce již kráčela mílovými kroky. Tato střední třída se snažila napodobit životní styl šlechticů, kteří byli jejich vzorem. Jednoduše řečeno, ve svých měšťanských bytech chtěli mít zařízení jako na zámku. Do počátku 19. století to dost dobře nešlo, luxusní nábytek se vyráběl pouze  ručně a byl skutečně velmi drahý. Pak se však začal velmi kvalitní nábytek vyrábět strojovětovárnách a jeho cena natolik klesla, že si ho mohli dovolit koupit taky měšťané. V této době taky výrazně klesla cena porcelánu a skla, takže si je do svých domácností pořizovali rovněž měšťané. Měšťanské domácnosti se staly útulné, vybavené pohodlným a krásným nábytkem, takže vlastně napodobovaly zámecké komnaty.

Bohatství měšťanů se samozřejmě projevilo takynové módě. Muži nosili anglický pánský oblek, zejménačerné, modré a taky hnědé barvě. K tmavým frakovým kabátům pak muži nosili bílé kalhoty. Mladí šviháci se pyšnili květinovou vestou, ba dokonce nosili i květované kalhoty. Cylindr, vycházková hůl zvaná špacírka a v nepříznivém počasí deštník, se pro gentlemany staly oznakem stavu střední třídy. Pánové začali nosit plnovousy, licousy a kníry a tato módní vlna zarostlých mužských tváři vydržela dlouho, takřka sto let, až do první světové války. Oděv žen nabyl kuželovitých obrysů. Pod sukní často módně pruhovanou se nosí mnoho spodniček. Postupně však spodničky nahradí drátěná konstrukce a vznikne tak slavná krinolína. Ženy nosí batistové spodní kalhotky ke kolenům, které dostaly název „bombarďáky.“ Tento název se užívá i v dnešní době. Nosí se pláštěnky a taky ženský korzet, který byl vymyšlen za účelem zdůraznění štíhlé postavy.

Podíváme se ještě na český venkov. Nevolnictví sice již bylo zrušeno, ale robota zůstala až do roku 1848. Tehdejší sedláci nebyli příliš bohatí, jen velmi málo sedláků bylo svobodných, většina selských statků měla robotní povinnost. Místní řemeslníci tedy nevyráběli selský nábytek z drahého tvrdého dřeva dubů a buků, ale z mnohem levnějšího měkkého dřeva, obvykle smrku nebo borovice. Toto dřevo brzo šedlo, a proto bylo napouštěno fermeží nebo lněným olejem. Lidový nábytek pak byl pomalován bohatými ornamenty, v nichž dominovaly tulipány, růže a ptáci, kteří byli považováni za symboly manželského štěstí.  Na lidový nábytek se malovalo klihovými nebo temperovými barvami, jejichž složení zůstávalo rodinným tajemstvím. Lidový malovaný nábytek se vyráběl od 18. do počátku 20. století, kdy toto krásné umělecké řemeslo zaniklo. Právě v první polovině 19. století dosáhla malba na nábytek nejvyšší výtvarné úrovně. Někteří z vás ještě mají na svých chalupách malované skříně, truhlice nebo postele. Taky některá muzea mají ve svých sbírkách lidový malovaný nábytek. Nejkrásnější a největší sbírku lidového malovaného nábytku pak najdete ve tvrzi v Žumberku,  která se nachází v jižních Čechách.

Autor: redakce Šťastní senioři.cz

předchozí článek Všechny články další článek

TOPlist