Umění, které ještě můžeme objevovat: na výstavě a brzy i v katalogu Koberce orientu na Karlštejně

22.červenec 2014

Výstava Koberce orientu na Karlštejně představuje 78 špičkových artefaktůoblasti umění, k níž si česká společnost teprve nachází cestu. Stejnojmenný katalog, který na začátku srpna vychází, shrnuje výsledky nejnovějších výzkumůoboru, včetně objevů z nedávné minulosti. Obsahuje vysoce kvalitní fotografie, odborné stati o tradici orientálních kobercůevropské kultuře, výrobních technologiích a přehled fondů na hradech a zámcích Národního památkového ústavu.

 

Výstava nazvaná Koberce orientu na Karlštejně nabízí návštěvníkům hradu i odborníkům možnost spatřit na jednom místě 78 ze souboru téměř 400 nejkvalitnějších, sběratelsky vysoce hodnocených starožitných orientálních koberců z 37 hradů a zámků Národního památkového ústavu. Vystavené koberce pocházejí ze čtyř tradičních orientálních produkčních oblastí a podle nich jsou i v expozici setříděny. V přízemí paláce jsou vystaveny koberce kavkazské a v dalších prostorách hradu, zpřístupněných v rámci návštěvnických okruhů, kusy perské, anatolské a turkmenské. Výstava je jedinečnou příležitostí vidět pohromadě i nejvzácnější kusy s mimořádnou sběratelskou hodnotou, a to perské a anatolské koberce z 16. až 18. století., které bude pohromadě v budoucnu možné vidět už jen v katalogu, který vyjde na začátku srpna.  

 

Orientální koberce byly vždy luxusní zboží a v evropském prostředí se již od středověku stávaly významnou součástí vybavení interiérů především v dvorských a šlechtických kruzích a později i v měšťanských domech. Od 19 byly koberce stále více vnímány jako užitné zboží, hodnotné koberce však byly nadále vysoce oceňovány ve sběratelských kolekcích. Ze šlechtických sbírek uchovaných na hradech a zámcích vyniká například sbírka modlitebních koberců z orientálního salonku Františka Ferdinanda d´Este na Konopišti, kolekce koberců a kilimů Clam Gallasů na Frýdlantě či kolekce Evžena Habsburského na Bouzově. Velkou část fondů na hradech a zámcích dnes tvoří koberce často náhodně nakoupené šlechtickými majitely nebo přemístěné do nich ve druhé polovině 20. století v rámci tzv. svozů z jiných objektů nebo sbírkotvorných nákupů. V každém případě je soubor 1520 kusů orientálních koberců ve fondech NPÚ statkem mimořádného rozsahu a kulturního významu, který byl teprve nedávno v potřebné podrobnosti a kvalitě vědecky probádán. Výsledkem je mimo jiné karlštejnská výstava, na níž jsou některé kusy, jejichž hodnota byla zjištěna až v rámci posledního výzkumu, představeny vůbec poprvé odborné veřejnosti.

Například na zámku v Jindřichově Hradci byly nalezeny dva perské koberce isfahánského typu ze 17. století, tedy ze safíjovského období, jež bylo zlatou érou perské kultury. Tyto koberce tak mohou souviset s dvorskými dílnami, které založil šách Abbás (1587-1929) v tehdejším hlavním městě Persie Isfahánu. První z nich se pyšní krásnou skladbou barev a vyváženým rostlinným vzorem, který doposud uplatňují městské dílny v Íránu i mimo něj. Pro druhý koberec se vžilo označení „polonéz“, protože obdobné koberce byly již v té době vyváženy pro evropské zákazníky, především polské šlechtice.

Ze státního zámku Zákupy pochází Anatolský koberec s Memlingovými göly, tedy vzorem, pojmenovaným podle vlámského mistra Hanse Memlinga (15. století). Na svých obrazech zachytil koberce se vzorem sestaveným z řad oktogonů, vyplněných háky, který byl podle něj pojmenován. Koberec pochází z venkovské dílny z oblasti města Konya ve střední anatolii a sloužil k odpočinku na pastvě. Podoba tohoto typu koberce se v postatě neměnila od 17. století.

Státní zámek Litomyšl zase skrýval ve svém depozitáři koberec bergama ze západní Anatolie, z přelomu 18. a 19. století. Patří k vzácně dochovaným dílům, s jednoduchou, nicméně působivou barevnou skladbou, v níž dominuje v poli i v borduře sytě červený základ a v kompozicích modrá ve dvou odstínech. V oblasti Bergama setrvala tradice neměnného přebírání osvědčených kobercových kompozic a vzorů až do konce 18. století a při jisté rustikalizaci se v následné venkovské výrobě uchovala až do 20. století.

Z přelomu 18. století pochází medailonový uşak ze západní Anatolie, uchovávaný na státním zámku Telč i další koberec z této oblasti pocházející z přelomu 18. a 19. Století a nalezený na státním zámku Náměšť nad Oslavou. Jeho vzor vznikl asi zjednodušením (nebo zlidověním) vzoru jednoho z nejkrásnějších typů klasických osmanských koberců, takzvaného hvězdicového uşaku, vázaného do počátku 17. století východně od Bergamy.

 

Hodnotu orientálních koberců neurčuje pouze jejich stáří, ale řada dalších kritérií, mezi nimiž dominuje autenticita a kvalita ručního zpracování. Jen 25 koberců ve sbírkách NPÚ pochází ze staršího období, než je polovina 19. století; mezi nimi vynikajá proslulý anatolský selendi z 2. poloviny 16. Století, jenž je součástí Schwarzenberské sbírky na Hluboké, a zmíněné dva perské koberce ze 17. století uložené v Jindřichově Hradci. Více než polovinu fondu koberců tvoří starožitné kusy, vázané a tkané do roku 1914; ostatní koberce jsou novější.

Třetinu sbírkového fondu NPÚ (490 kusů) představují perské koberce a kilimy, především medailonové koberce městské produkce z oblasti severozápadního Íránu, z výrobních dílen v Tabrízu a z okolí města Heríz. Z venkovské produkce tvoří velký soubor dříve velmi oblíbené koberce s výrazným geometrickým vzorem z oblasti jihoíránské provincie Fárs (tzv. šírázy). Přibližně poloviční počet je koberců a kilimů anatolských a kavkazských - nejvíce anatolských textilií je v Hradci nad Moravicí a na Konopišti, soubory kavkazských koberců a kilimů jsou uloženy na Frýdlantu, Třeboni, Lešné a Náměšti nad Oslavou. Méně zastoupeny jsou koberce z území Turkmenistánu, a z oblastí severovýchodního Afghánistánu, kam Turkmeni migrovali především ve dvacátých letech 20. Století; nejvíce jich pochází od kmene Tekke a Jomud. Ve fondech státních hradů a zámků je uloženo také 32 koberců tzv. balúčského typu, vázaných v nomádském a venkovském prostředí po obou stranách hranice mezi Íránem a Afghánistánem, nechybějí ani čínské koberce či novější koberce evropské.

Převažují koberce určené k položení na podlahu, avšak některé dekorativní, hustě vázané koberce z hedvábí či mecerizované bavlny byly určeny k zavěšení na stěnu. Zvláštní skupinu vázaných koberců z muslimského prostředí tvoří koberce modlitební s charakteristickým mihrábem ve středovém poli. Řada tkaných a vázaných textilií, hlavně z venkovského a nomádského prostředí, byla vyráběna jako předměty denní potřeby - jezdecké brašny (chordžíny), kryty na velké tašky (čuvaly), ozdobné závěsy na boky velbloudů (asmalyky), závěsy u vstupů do jurty (ensi, parda) a podobně. Vedle vázaných koberců jsou na hradech a zámcích uloženy tkané kilimy a kilimy s odlišnou technologií provedení, sumaky, sloužící především jako závěsy a pokrývky.

 

Katalog k výstavě, který právě vychází, obsahuje v úvodu několik odborných statí přibližujících tradici orientálních koberců v evropské kultuře i technologické problémy a otázky a podávajících přehled fondů těchto textilií na hradech a zámcích Národního památkového ústavu. Vlastní katalogová část s kvalitní fotografickou dokumentací obsahuje podrobná hesla k jednotlivým vystaveným kobercům, seřazená do čtyř skupin vždy s úvodní poznámkou, a to podle základních tradičních produkčních oblastí.  Katalog je doplněn odborným slovníkem a seznamem odborné literatury.

 

                       

Národní památkový ústav je největší příspěvkovou organizací Ministerstva kultury ČR. Současnými zákony, zejména pak zákonem památkovým, je mu svěřena řada odborných úkolů v oblasti státní památkové péče. Poskytuje např. odborné podklady pro rozhodnutí výkonných orgánů, metodicky působí na sjednocení přístupů v oblasti záchrany a rozvíjení hodnot památkového fondu na území ČR a vede jeho soupis. Aktivně zasahuje do procesu prohlašování jednotlivých věcí, objektů i území kulturními památkami ČR a zajišťuje v rámci svých možností jejich dokumentaci. V oblasti výkonu odborné složky památkové péče disponuje sítí 14 územních odborných pracovišť se sídlem v každém kraji. Jakožto vědecké pracoviště aktuálně pracuje na 29 projektech s příspěvkem z evropských grantů a 36 vědeckých projektech s příspěvkem od institucí České republiky. Věnuje se odborným školením v oblasti památkové péče. Ročně vydá zhruba 50 publikací. Odborné možnosti a znalosti zúročuje také v péči o více než 100 nemovitých kulturních památek, o něž se z pověření státu stará a které zpřístupňuje veřejnosti.

předchozí článek Všechny články další článek

TOPlist