Herbie Hancock přiveze do Brna skvělou kapelu

12.září 2014

Čtrnáctinásobný laureát ceny Grammy Herbie Hancock potvrdil, že 29. listopadu přijede do Brna s hvězdnou kapelou. Společně s proslulým americkým klavíristou v hale Vodova zahraje Vinnie Colaiuta, bubeník Franka Zappy či Stinga. Další Hancockův spoluhráč basista James Genus se zase může pochlubit spoluprací s Grammy ověnčeným Michelem Camilem. Čtvrtý do party, kytarista a zpěvák Lionel Loueke vystupuje po boku celé plejády špičkových jazzmanů, kromě samotného Hancocka třeba s Avishaiem Cohenem či charismatickou Esperanzou Spalding.

 

Smyslem pro napětí se legendární klavírista Herbie Hancock proslavil ve světě hudby, ale talent pro drama i jeho management, který složení jeho doprovodné kapely dlouho tajil. „Máme obrovskou radost, že konečně můžeme potvrdit nejsilnější možnou sestavu Hancock-Colaiuta-Genus-Loueke. Myslím, že nic lepšího si ani nelze přát a návštěvníci koncertu se můžou těšit na skutečně silný zážitek,“ uvedl umělecký ředitel festivalu JazzFestBrno Vilém Spilka.

 

Vstupenky na jednunejvětších jazzových událostí letošního roku jsou v již v prodeji a velmi rychle mizí. Zbývající lístky v cenách od 790 do 2490 lze zakoupit prostřednictvím webu www.herbiehancock.eua běžných předprodejích. Pořadatelé koncertu připravili i speciální vstupenky na nejatraktivnější místa v sále zároveň opravňující ke vstupu do VIP zóny v ceně 3490 .

 

Kromě fenomenálního hráčského talentu a šestého smyslu pro hudbu Hancockovi neschází ani cit pro výběr spoluhráčů. Klávesový mág a milovník luxusních pian Fazioli se totiž dlouhodobě obklopuje těmi nejschopnějšími a nejzajímavějšími hudebníky, které současná scéna nabízí. Patří mezi ně i bubenické trumfové eso Vinnie Colaiuta, dlouholetý klíčový spolupracovník Franka Zappy, Stinga či Joni Mitchell. Colaiuta dělí svůj čas mezi světová turné se zářícími osobnostmi pop music i jazzu a studiovou práci pro nejvýznamnější producenty dneška. S Hancockem mimo jiné nahrál v roce 2008 desku River: The Joni Letters ověnčenou cenami Grammy včetně té nejzásadnější za nahrávku roku.

 

Basista James Genus pravidelně září v kapele v jedné z nejpopulárnějších světových televizních show Saturday Night Live a v mezičase si odskakuje na turné s proslulými jazzmany. Jeho hudební společnost vyhledávají třeba Michel Camilo, Boba James, Dave Douglas nebo Terence Blanchard. Kytarista, zvukový kouzelník a zpěvák Lionel Loueke pochází z afrického Beninu a tradici africké hudby neopakovatelně vpašovává do jiných hudebních kontextů včetně jazzového. Kromě Hancockových projektů jej nejčastěji můžeme vidět po boku Esperanzy Spalding, Gretchen Parlato či s vlastním triem.

 

Anoncované složení kapely slibuje energickou hudební nálož s využitím akustických i elektrických nástrojů. Herbie Hancock je znám schopností překračovat a míchat styly a podobně i jeho koncertní repertoár spojuje materiál ze všech úspěšných období jeho plodné kariéry. Hancockovým vystoupením nikdy nechybí moment překvapení. Jeho objevitelský naturel a ochota v hudbě riskovat jsou pověstné a zajistily mu místo mezi nejzásadnějšími hybateli hudby posledních pěti dekád.

 

Herbie Hancock

 

Letos čtyřiasedmdesátiletý Herbie Hancock je nedílnou součástí jazzových dějin již od roku 1960. Jako člen jedné z nejvlivnějších jazzových kapel historie, druhého kvinteta Milese Davise, se Hancock stal jedním z průkopníků jazzové avantgardy. Jeho nahrávky ze 70. let (mj. s kapelou Headhunters) kombinovaly elektrický jazz, funk a rock do netradičního a neopakovatelného stylu, který dodnes ovlivňuje soudobou hudbu. Album Future Shock z osmdesátých let předznamenalo Hancockův vpád na území elektronické taneční hudby a nabídlo hned několik hitů včetně skladby Rockit. Ve stejném období pokračoval ve spolupráci s akustickou kapelou VSOP, který zahrnoval spoluhráče z kapely Milese Davise, Waynea Shortera, Rona Cartera a Tonyho Williamse. Hancock získal Oscara za hudbu k filmu Round Midnight a čtrnáct cen Grammy, včetně té nejzásadnější za album roku pro nahrávku River: The Joni Letters a dvou cen Grammy v roce 2011 za CD Imagine Project. Mnohé jeho skladby včetně Canteloupe Island, Maiden Voyage, Watermelon Man a Chameleon, se staly moderními standardy a zásadně ovlivnily všechny styly moderní hudby. Hancock se za svoji mimořádně plodnou kariéru v ČR objevil doposud jen dvakrát - poprvé to bylo v roce 1986 na tehdejším režimem tolerovaném Mezinárodním jazzovém festivalu, podruhé na Pražském jaru v roce 2005.

 

Vinnie Colaiuta

Vincent Colaiuta je mimořádně uznávaný bubeník žijící v Los Angeles. Poté, co rok studoval Berklee College of Music v Bostonu se přestěhoval do Los Angeles a vcelku průměrně se živil hraním s lounge kapelami. Zlom pro Colaiutu přišel v dubnu 1978 ve věku 22 let, kdy se přihlásil na konkurz do kapely Franka Zappy. Konkurz vyhrál a započal tak spolupráci se Zappou na postu hlavního bubeníka pro studiová i živá vystoupení. Colaiutovy bubenické výkony na Zappových albech Tinsel Town Rebellion, Joe's Garage a Shut Up 'n Play Yer Guitar jsou mnoha bubeníky považovány za vůbec nejlepší nahrávky historie moderní hudby. Joe's Garage bylo v roce 1993 vybráno časopisem Modern Drummer mezi 25 nejlepších bubenických nahrávek všech dob.
Po odchodu od Zappy pokračoval Colaiuta ve spolupráci s celou řadou významných rockových a popových umělců, včetně Gina Vannelliho, Joni Mitchell, Barbry Streisand, Sandy & Junior, Clannad, Wang Chung, Chaky Khan, a Jeffa Becka. Objevil se také v kapelách a na nahrávkách mnoha významných jazzových hudebníků včetně Chicka Corey, Herbieho Hancocka, Jimmyho Haslipa, Quincyho Jonese, Buddy Rich Big Bandu a Buella Neidlingera.
V roce 1990 se Colaiuta úspěšně etabloval na postu bubeníka ve Stingově kapele v rámci turné na podporu jeho alba The Soul Cages. Colaiuta zůstal ve Stingově bandu dalších sedm let. V roce 1999 odmítl nabídku vyjet na turné k desce Brand New Day z důvodu neobvykle vyčerpávajícího množství času, které Sting hodlal trávit na světovém turné. Colaiutova precizní studiová práce se Stingem vyniká na deskách Ten Summoner's Tales (1993),  Mercury Falling (1996), třech opusech na Brand New Day (1999) a dvou písních na Sacred Love (2003).
V roce 1994 Colaiuta vydal sólovou nahrávku pod vlastním jménem a nadále zůstává jedním z nejžádanějších studiových hudebníků. Nahrál nespočet alb, filmovou hudbu, televizní a rozhlasové znělky. Získal celkem 18 ocenění „Drummer of the Year“ v periodických čtenářských anketách časopisu Modern Drummer. V současnosti jej můžeme vidět např. na turné se Stingem, Jeffem Beckem a Herbie Hancockem.

 

James Genus

Hraje fenomenálně na kontrabas i baskytaru a v současné době je kromě mnoha angažmá u předních jazzových i popových hvězd členem kapely v Saturday Night Live Show. Tohle angažmá je pro mnohé hudebníky takříkajíc snové a navíc mu dává uměleckou svobodu ve vlastních projektech i v kapelách, kde působí jako sideman. Genusova bohatá diskografie obsahuje bez nadsázky impozantní seznam spolupracujích umělců.  Hrál nebo dodnes hraje mj. s Horace Silverem (1989), Royem Haynesem a Donem Pullenem (1989-1991), Natem Adderleym (1990), Bennym Golsonem (1991),  Bobem Bergem (1991-1996), Lee Konitzem (1992), Michaelem Breckerem (1992-1996), Bobem Jamesem (od roku 1994), Michelem Camilo (od roku 1995), Branfordem Marsalisem (1996), Chickem Coreou (1996), Davem Douglasem (od roku 1996) a Herbie Hancockem (od roku 2008).
Narodil se v Hamptonu ve Virginii. Začal na kytaru v šesti letech a na basu přešel o sedm let později. Studoval na Virginia Commonwealth University v letech 1983 - 1987 pod vedením legendy Ellise Marsalise (otec Branforda, Wyntona, Jasona a Delfeaya). Po absolutoriu v oboru jazzová interpretace  se přestěhoval do New Yorku a hrál a nahrával akustickou a elektrickou basu pro jedny z největších jazzmanů současnosti, mj. Davida Sanborna, Boba Jamese, Herbieho Hancocka, Chicka Coreu a Wyntona Marsalise.
I když můžete Genuse slyšet každý týden hrát v Saturday Night Live Show, jeho kontrabasová excelence na nahrávkách Davea Douglase „Meaning and Mystery“ a Boba Jamese „Urban Flamingo“ vysvětluje, proč je dnes Genus jedním z nejžádanějších jazzových basistů na světě.

 

Lionel Loueke

Začal jako zpěvák a bubeník a ke kytaře se dostal poměrně pozdě, ve věku sedmnácti let. Po svých jazzových začátcích v Beninu odešel na Národní institut umění v nedalekém Pobřeží slonoviny. V roce 1994 opustil Afriku, aby pokračoval v jazzových studiích na American School of Modern Music v Paříži a následně pokračoval do Spojených států na Berklee College of Music v Bostonu. Z uznávané univerzity se Loueke prosadil na ještě prestižnější Thelonious Monk Jazz Institute, kde se setkal se svými spoluhráči z kapely Gilfema – Massimem Biolcatim, Ferencem Némethem a Gretchen Parlato i dalšími hudebníky, s nimiž si vytvořil trvalé tvůrčí vztahy.
Svého učitele Herbieho Hancocka považuje za "hudebního malíře" a po jeho vzoru kombinuje poutavé harmonie, sférické melodie, hluboké znalosti afrických lidových forem, konvenční i originální kytarové techniky a vytváří tak svůj jedinečný zvuk. Jedno z jeho alb na labelu Blue Note, Mwaliko, nabídlo unikátní sérii intimních duetů s Angelique Kidjo, Richardem Bonou, Esperanzou Spalding a Marcusem Gilmorem - umělci a hudebními kumpány, kteří mají i nadále hluboký dopad na Louekeho kapelnickou vizi.
Kromě desky Karibu a tří předchozích alb s kapelou Gilfema (Gilfema, Virgin Forest, Gilfema + 2), se Loueke objevil na cenu Grammy nominovaném albu Flow (2005) Terence Blancharda a Hancockově desce River: The Joni Letters (2008), které ceny Grammy získalo hned dvě. Absolvoval nesčetná světová turné jako člen Hancockovy kapely a objevil se na nahrávkách jazzových legend, mezi nimiž neschází Jack DeJohnette (Sound Travels), Charlie Haden (Land of the Sun), Kenny Barron (Traveler) a Gonzalo Rubalcaba (XXI Century). Nahrával rovněž s Esperanzou Spalding (Radio Music Society), Gretchen Parlato (In a Dream), Avishaiem Cohenem (After the Big Rain), Kendrick Scott (Source) a dalšími předními vrstevníky.

 

Pořadatelé koncertu, agentura 24/7 Promotions, se etablovali především objevným festivalem JAZZFESTBRNO, na němž během třinácti let existence vystoupila celá řada nejzásadnějších světových jazzových interpretů v čele s vokální skupinou Take 6, králem salsy Eddie Palmierim, brazilskou divou Eliane Elias, vokálním mágem Bobby McFerrinem, stylotvorným kytaristou Patem Methenym či legendou jazzového piana Chickem Coreou. Letošní ročník festivalu počátkem března památně otevřel klavírní fenomén Brad Mehldau a 25. května vyvrcholil jedinečnou show současného jazzového vokalisty číslo jedna Gregoryho Portera, jenž posluchačům představil repertoár z aktuální a nedávno cenou Grammy ověnčené nahrávky Liquid Spirit.

Více o festivalu na www.jazzfestbrno.cz

předchozí článek Všechny články další článek

TOPlist