5 největších mýtů o energetické náročnosti chladíren a mrazíren

19.srpen 2016

Snižování energetické náročnosti budov je stále velmi diskutovaným tématem. Zájem na něm má nejen Evropská unie, majitelé bytových a rodinných domů, ale také firmy a podnikatelé, kteří s touto problematikou mají co dočinění.Například mrazírny a chladírny patří k obecně nejvyšším spotřebitelům energií. Navzdory tomu kolem této problematiky stále koluje celá řada nepravdivých mýtů. S několika z nich vás seznámíme a vysvětlíme, jak to doopravdy je.

Mýtus č. 1: Problematika snižování energetické náročnosti budov je pouze nadnárodně ukotvená, česká legislativa i praxe ji tedy může řešit jen rámcově

To není pravda. Otázka energetické náročnosti budov a požadavků k jejímu snižování sice původně vychází ze směrnice Evropské unie 2002/91/ES, ale již byla implementována do českého zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, a její novela je ukotvena rovněž ve vyhlášce č. 78/2013 Sb., o energetické náročnosti budov. Z toho důvodu ji musejí respektovat i čeští občané. Ukládá například povinnost zajistit budově platný průkaz energetické náročnosti budov, provádět pravidelné revize kotlů a rozvodů tepelné energie, kontrolovat klimatizační systémy nebo vypracovávat energetické audity. U jednotlivých podmínek navíc platí podrobné prováděcí normy, které je nutné dodržovat, například ČSN EN ISO 13 790 pro výpočet spotřeby energie pro vytápění a chlazení nebo ČSN EN 15 665 pro větrání budov.

Mýtus č. 2: Průkaz energetické náročnosti budov musejí mít všechny budovy bez výhrady

I zde se jedná o fámu. Energetický štítek, jak je někdy laicky veřejností nazýván, vyžadují pouze budovy, které se prodávají či pronajímají nebo kde se plánují rozsáhlejší stavební úpravy či rekonstrukce. Ostatních domů se tato povinnost netýká, stejně jako rekreačních objektů, kulturních památek nebo objektů spadajících do památkových zón.

Mýtus č. 3: Při hodnocení průkazu energetické náročnosti nebytových budov není potřeba zahrnout spotřebu energie na chlazení nebo mrazení

Toto tvrzení se zakládá na pravdě jen částečně. Hodnotitelé se totiž rozhodují, zda energie na chlazení a mrazení do průkazu zahrnout, na základě určitých kritérií. Zde opět poradí vyhláška č. 78/2013 Sb. „Pokud má být prostor nebytové budovy chlazený, je nutné, aby existoval požadavek na cílovou teplotu pro režim chlazení. Chladírny a mrazírny, které bývají pevně spojené s touto stavbou, a tím pádem i s požadovanou teplotou na chlazení, tedy tomuto požadavku odpovídají. To je typické například u obchodních řetězců či distribučních center,“ vysvětluje Petr Píša, technický ředitel společnosti Frigomont, českého výrobce chladicí techniky a mrazicích boxů. Pro chladicí a mrazicí spotřebiče proto tato povinnost neplatí.

Mýtus č. 4: Na energetickou náročnost nemá obsah ani uspořádání mrazírny, respektive chladírny, vliv

Má. I způsob skladování totiž ovlivňuje energetickou náročnost provozu chladíren a mrazíren. Provozovatel by tak měl maximálně využít skladovací prostor, díky čemuž sníží náklady za energie, které jsou vysoké kvůli nezbytnému udržení kontinuálně nízké teploty v prostoru. Vhodné jsou proto například paletové regálové systémy na podvozcích nebo vjezdové regálové systémy, s nimiž lze zaprvé libovolně pohybovat, variovat jejich konstrukce a uspořádat je vedle sebe či za sebou podle potřeby, zadruhé jsou ideální pro hloubkové skladování a využití prostoru v maximální míře a zatřetí slouží k udržení přehledu o době respirace skladovaného zboží, což je výhodou zejména v potravinářském průmyslu.

Mýtus č. 5: V rámci energetické náročnosti budovy nehraje roli druh tepelné izolace, a to ani v případě mrazíren a chladíren

Nikoliv. Nejlevnější varianty tepelné izolace nedisponují účinnými technickými ani fyzikálními vlastnostmi pro plnohodnotné zateplení a mají nízkou životnost. Izolaci nelze nahradit ani alternativami, jako jsou omítky, fólie či speciální nátěry. Ty nesplňují předpoklady požadované šířky materiálu. Vhodné využití v případě chladíren a mrazíren například nacházejí izolace z pěnového polystyrenu, který by však neměl být dlouhodobě vystaven teplotám vyšším než 70 °C a organickým rozpouštědlům, protože může ztratit stabilitu, jak radí pravidla Nová zelená úsporám. „Pro mrazírny a chladírny je ideální izolační jádro z polyuretanu, takzvané PUR pěnynebo PIR pěny ve třídě hořlavosti B2, která neobsahuje chlorofluorouhlovodíkové látky. Ty se používaly v minulosti jako náplně chladicích zařízení, ovšem zakázaly se kvůli škodlivému vlivu na ozonovou vrstvu a životní prostředí,“dodává Petr Píša, technický ředitel společnosti Frigomont. Podle něj se na energetické náročnosti v neposlední řadě též podepisuje těsnost a izolace mrazicích a chladicích dveří.

předchozí článek Všechny články další článek

TOPlist