Praha v první polovině 19. století

19.srpen 2016

Praha v první polovině 19. století se postupně začala měnit z provinčního města na moderní velkoměsto. Byla to však dlouhá cesta. V roce 1826 překročila Praha sto tisíc obyvatel. Bylo to hodně nebo málo? Jak se to vezme. Jistě, hlavní město rakouské monarchie Vídeň mělo už v té době čtyři sta tisíc obyvatel. V českých zemích však pouze šest měst mělo více než deset tisíc obyvatel. Kromě Prahy a Brna to byly ještě města Liberec, Olomouc, Jihlava a Cheb.  Praha byla obklopena hradbami a městské hradby se začaly bourat až v sedmdesátých letech 19. století. Městské brány strážní uzavírali v zimě v létě vždy v jedenáct hodin večer a znovu je otevírali v pět hodin ráno. Před pátou hodinou ranní už bylo před městskými branami pořádně živo, čekali zde venkované s mlékem, vejci, ovocem, zeleninou, masem i drůbeží, aby mohli na pražských tržnicích nabídnout své čerstvé zboží Pražanům. Do počátku 19. století byla ve městě vlastně vydlážděná pouze takzvaná Královská cesta, ostatní ulice byly bez dlažby a bez chodníků. Za dešťů se proto město utápělo v blátě a kalužích, mnohé ulice byly dokonce lemovány hromadami odpadků a hnoje. Po napoleonských válkách však došlo k podstatnému zlepšení vzhledu a čistoty města. Začaly se budovat kašny, vodovody a kanalizace.  Ulice byly vydlážděny a budovaly se chodníky. Tak například dnešní Václavské náměstí bylo vydlážděno v roce 1826. Dokonce byly zřizovány první veřejné záchodky. Několik set let vedl v Praze přes Vltavu pouze jeden most, Karlův most. V roce 1841 v Praze přibyl další most přes Vltavu, který byl neoficiálně nazýván jako Řetězový most, oficiálně se však nazýval Most císaře Františka I. Městské osvětlení zavedené už koncem 18. století olejovými lampami bylo nevalné. Ve městě bylo sice rozmístěno přibližně devět set olejových lamp, ale jejich svítivost byla velmi slabá. V roce 1847 přibylo prvních dvě stě plynových lamp s mnohem větší svítivosti a postupně byly zavedeny po celém městě. Dopravu ve městě zajišťovalo přibližně sto padesát fiakrů, byly však určeny pouze zámožnějším občanům. Chudí lidé po městě chodili pěšky.

V druhé polovině třicátých let 19. století se v rakouské monarchii jako v jednom z prvních evropských států začala budovat železnice. Takzvaná Ferdinandova severní dráha vedla z Vídně přes Olomouc do Krakova. Právě z Olomouce pak byla vybudována železniční dráha do Prahy a první vlak do Prahy přijel v roce 1845. To byla vskutku převratná událost. Zatímco dříve se dostavníkem museli cestující po silnici trmácet z Prahy do Vídně 2-3 dny, tak najednou tato trasa přes Olomouc pohodlně vlakem trvala pouhých 8 hodin. Za dva roky poté, v roce 1847 byl na železniční stanici Praha zaveden telegraf, takže Praha dostávala důležité zprávy z celé Evropy během několika málo minut. Železnicí byly propojeny taky dvě historické české země Čechy a Morava, což významně přispělo ještě více k utužení dobrých vztahů mezi těmito zeměmi a taky na Moravě se začalo mnohem více šířit české vlastenectví.

Pražané se rovněž rádi bavili. Ve městě bylo několik německých divadel a od roku 1824 se ve Stavovském divadle vždy o nedělích a svátcích odpoledne konala pravidelná česká představení. V roce 1834 J. K. Tyl organizuje česká představenítakzvaném Kajetánském divadle na Malé Straně. V podzimních a zimních měsících se v Praze konalo mnoho bálů a plesů. V roce 1840 uspořádal Tyl a jeho vlastenecký kroužekPraze první český bál, významnou to událost vlasteneckého a společenského života. Pak se již české bály konalyPraze každoročně. Pražané rádi chodili na poutě, k nejznámějším poutím patřila Matějská pouť, Josefská pouť a Pouťsv. Janu Nepomuckému. V průběhu roku se v Praze konaly taky nejrůznější lidové veselice. Lidové atrakce byly předváděny na dnešním náměstí Republiky, vedle dnešního Obecního domu. To bylo již tehdy vlastně na okraji PrahyByla zde například vystavována tlustá a velmi špinavá „Eskymačka“, o které se tvrdilo, že je rodačkouVršovicZejména pánové rádi navštěvovali představení „vodní panny Miss Lurliny“, která prováděla prostocviky ve velkém akváriuvodou. „Světoznámé a dosud nevídané“ malé i velké cirkusy stavěly zde své cirkusové stany. Byly zde taky vystavěny boudy, které byly střediskem nejrůznější jarmareční zábavy. Taková byla Prahaprvní polovině 19. století.

Autor: redakce Šťastní senioři.cz

předchozí článek Všechny články další článek

TOPlist