Praha, stručná historie

24.září 2015

Praha již od svého vzniku hrála vždy důležitou úlohudějinách národa, země i Evropy. Praha měla od středověku pověst jednohonejkrásnějších měst na světě a byly dávány přívlastky například: „zlatá“, „stověžatá“ nebo „kamenný sen“.

Je hlavním městem České republiky, politickým, hospodářským a kulturním centrem státu. Je taky sídlem prezidenta a ústředních orgánů, významných celostátních a mezinárodních organizací, střediskem průmyslu, vysokých škol, sídlo vědeckých a kulturních institucí, dopravní křižovatkou světového významu. Její historické jádromnoha památkově chráněnými objekty bylo zapsáno do světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

První historicky známý přemyslovský kníže Bořivoj okolo roku 880 přenesl ústřední sídlo českých panovníků z levého Hradce na skalnatý ostroh nad levým břehem Vltavy, pod nímž se do Vltavy sléval potok Brusnice, a založil zde nové hradiště, později hrad zvaný Praha. Dal zde taky vystavět kostelík Panny Marie. V roce 973 byl na Pražském hradě při kostele sv. Jiří založen první klášter v Čechách řádu benediktinek a má se za to, že tohoto roku bylo založeno taky pražské biskupství. O dvacet let později vznikl v nedalekém Břevnově i první mužský klášter řádu benediktinů. V podhradí Pražského hradu vznikaly postupně nové kláštery a kostely a shluky osad a dvorců.

Někdy koncem 10. století byl nad pravým břehem Vltavy při jižním okraji pražské kotliny, založen další přemyslovský hrad – Vyšehrad, který se v 11. a 12. století stal přechodně ústředním centrem přemyslovské moci. A právě v prostoru mezi oběma přemyslovskými hrady vzniklo slovanské osídlení, ze kterého se vyvinulo město. Český král Václav I. někdy po roce 1231 zakládá kolem významného tržiště dnešního Staroměstského náměstí takzvané Havelské město. Toto nejstarší pražské město, bylo pak nazýváno Pražským, později Větším a po roku 1348 Starým Městem. Pravý břeh Vltavy byl s levým břehem v druhé polovině 12. století spojen kamenným Juditiným mostem. Na severu přiléhala k Starému Městu židovská osada a východně od Staroměstského náměstí stával Týnský dvůr či Ungelt, středisko cizích kupců a místo, kde se z dovezeného zboží platilo clo, neboli ungelt.

Čtěte také: 

- Praha - Nové Město

Na levém břehu Vltavy v místech někdejšího podhradí Pražského hradu zakládá v roce 1257 český král Přemysl Otakar II. v pořadí druhé pražské město, do něhož povolal německé osadníky a které bylo ve srovnání se Starým městem velmi malé. Toto město bylo nejdříve nazýváno Novým Městem, později Menším Městem pražským a od 18. století nese název Malá Strana. Zatímco obě tyto pražská města byla městy královskými, bylo počátkem 14. století na západní straně Pražského hradu založeno pražským purkrabím poddanské město Hradčany, které bylo teprve koncem 16. století povýšeno na město královské. V roce 1348 zakládá císař Karel IV. jižně a východně od Starého Města velkoryse pojaté v pořadí čtvrté historické pražské město zvané Nové Město. V tomto Novém Městě mimořádně velký prostor zaujímaly celkem tři hlavní náměstí, původně tržiště: Karlovo náměstí (dobytčí trh), Václavské náměstí (koňský trh) a Senovážné náměstí (senný trh). Za panování císaře Karla IV, hrdého na svůj přemyslovský původ a označovaného za „Otce vlasti“, byla Praha po Cařihradu a Římě třetím největším městem Evropy, měla okolo 40 tisíc obyvatel. Byla to šťastná doba rozkvětu města a Praha byla nejenom hlavním městem Českého království, ale i Svaté říše římské. V té době bylo pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství, byl postaven kamenný Karlův most, který nahradil původní kamenný most Juditin, byla založena Karlova universita, první universita ve střední Evropě a kromě již výše uvedeného založení Nového města bylo počato s výstavbou katedrály sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě, která bylo dokončena v roce 1929.

V první polovině 15. století však dochází k úpadku města, kdy náboženské a sociální problémy se vyhranily zejména po upálení oblíbeného kazatele a náboženského reformátora Mistra Jana Husa v roce 1415 a vyvrcholily v roce 1419 defenestrací novoměstských konšelů, kterou provedl rozvášněný dav vedený radikálním kazatelem Janem Želivským. Praha se stala ohniskem jednoho z největších revolučních hnutí vrcholného středověku – husitských válek. Po bitvě u Lipan roku 1434 a po skončení husitských válek význam Prahy v rámci Evropy silně poklesl, město kleslo na provinční úroveň a hospodářská obnova jen zvolna pokračovala a to i za panování Jagellonců koncem 15. století a počátkem 16. století.

V roce 1526 usedl na český trůn král Ferdinand I. z rodu Habsburků a habsburská dynastie vládla českým zemím dlouhých takřka 400 let až do roku 1918. V roce 1547 se česká města v čele s Prahou postavila za českou šlechtu a odmítla pomoc králi s německými protestanty. Ferdinand I. si však dokázal poradit nejenom s protestanty, ale i s českými odbojníky. Praha tak byla nucena přijmout potupné podmínky kapitulace, přišla o svá práva, obecní majetek a stala se závislá na panovníkově vůli. Habsburkové pak sídlili převážně ve Vídni, toliko císař Rudolf II. si koncem 16. a začátkem 17. století zvolil Prahu za své sídlo a město se stalo centrem společenského a kulturního života.

V letech 1618-1620 stála Praha v čele českého stavovského povstání proti Habsburkům, které bylo poraženo, a následovala poprava 27 českých pánů v roce 1621 na Staroměstském náměstí. V třicetileté válce nejtíživěji dolehly na město události z roku 1648, kdy levobřežní část včetně Pražského hradu dobyli Švédové a po týdenním drancování odvezli z města bohatou válečnou kořist, včetně podstatné části umělecké sbírky císaře Rudolfa II. Za třicetileté války se taky Praha změnila ze sídelního královského města na město provinční. Za následné habsburské rekatolizační politiky došlo k úpadku českého jazyka, na druhé straně byla Praha obohacena o řadu cenných barokních staveb. Velmi významným datem v životě města byl rok 1784, kdy za panování císaře Josefa II. došlo ke spojení čtyř dosud samostatných pražských měst Hradčan, Malé Strany, Starého Města a Nového Města.

Již koncem 18. a v 19. století docházelo k národnímu obrození, které se snažilo o povznesení a znovuoživení českého jazyka, české národní kultury a omezení centralizačních snah vídeňské vlády. Bylo postaveno Národní divadlo, vydávaly se české noviny a knihy. V té době byla taky založena řada vědeckých a uměleckých ústavů a institucí například královská česká společnost NAUK (1784), Společnost vlasteneckých přátel umění (1796) nebo Společnost vlasteneckého muzea (později Národní muzeum 1818). V roce 1845 dostala Praha železniční spojení s Olomoucí a Vídní. Revoluční rok 1848 ukázal v plné síle touhu Čechů po národní spravedlnosti. Dne 28. 10. 1918 poté co Rakousko-Uhersko oznámilo svou kapitulaci v I. světové válce došlo v Praze ke spontánnímu vyhlášení samostatné republiky. Praha se stává hlavním městem nově vzniklé Československé republiky. V letech 1939-1945 byly České země okupovány nacistickým Německem a v květnu roku 1945 zde propuklo Pražské povstání a následně osvobození Prahy sovětskou armádou. V roce 1948 po únorovém puči došlo k nástupu KSČ k moci. V roce 1968 následovalo takzvané Pražské jaro, pokus o vybudování „socialismu s lidskou tváří“, byl zmařen intervencí pěti států Varšavské smlouvy. V roce 1989 došlo k Sametové revoluci, svržení vlády jedné komunistické strany a český národ se vrací na cestu svobody a demokracie. Praha se rozvíjí i dnes bez budovatelských hesel a nálepek a my jednomu z nejkrásnějších měst světa přejeme mnoho úspěchu k vybudování renomé historického a zároveň moderního světového velkoměsta, do kterého se návštěvníci rádi vracejí zejména pro jeho zcela jedinečnou a neopakovatelnou atmosféru.

Autor: Šťastní senioři.cz

předchozí článek Všechny články další článek

TOPlist